O levácích

Záhady levorukosti – František Synek

Tato kniha je určena rodičům a pedagogům. O tom, zda vrozeně levoruké děti předstihnou ve svém vývoji děti pravoruké nebo zda budou uváděny do nejistot a zmatků, totiž rozhoduje především výchova v rodině a ve škole...

Se svolením autora zde uvádíme výňatky z této knihy. Zároveň si ji můžete koupit zde nebo přímo v našem e-shopu zde.

VÝSKYT LEVORUKOSTI

Kolik je leváků?

Kdo je nesporný pravák a kdo je levák? Jaká jsou měřítka, které jsou určující rysy a znaky? Těmito otázkami se začali odborníci zabývat již v minulém století. Přes více než stoleté hledání a zkoumání však stále ještě přešlapujeme na začátku dlouhé a tajuplné cesty. Jasných odpovědí je stále příliš málo: většinou jde o odpovědi dílčí, ne zcela uspokojivé a často si navzájem protiřečící.

Základním nedostatkem je skutečnost, že se převážná většina výzkumníků opírala o zkoumání u poměrně malých skupin dospělých nebo dětí s určitými buď skutečnými, nebo jen domnělými psychickými, smyslovými či tělesnými zvláštnostmi.
Druhým nedostatkem byl a zůstává výběr zkoušek, kterých se nabízejí desítky a možná stovky, protože zejména v pohybové oblasti představuje téměř každá činnost asymetrickou souhru rukou či nohou.
Třetím nedostatkem byla snaha velké části badatelů omezit počet použitých zkoušek nebo dokonce použít jen jeden zdánlivě neselhávající test.
Čtvrtým nedostatkem je mylný předpoklad většiny výzkumníků, že jednorázovým vyšetřením je zjištěná funkční asymetrie ve všech případech veličinou pevnou a neměnnou.
Pátým základním nedostatkem je malá odvaha výzkumníků hledat vlastní cesty a zaujímat zdůvodněný kritický postoj k závěrům neprokázaným, i když jsou to domněnky významných badatelů.
Souhrn těchto nedostatků způsobuje, že jsme v poznání záhad dynamické funkční asymetrie u člověka zatím pokročili jen nepatrně, i když při výzkumu mozku a jeho jednotlivých funkcí bylo již dosaženo významných úspěchů. A tak stále nemůžeme jednoznačně a spolehlivě odpovědět ani na tu nejjednodušší otázku, jak je to doopravdy s výskytem leváků.

Dědičnost a výchova

Na základě archeologických nálezů bývá odborníky vyslovována domněnka, že ve starší době kamenné bylo na Zemi přibližně stejné množství levorukých jako pravorukých prapředků. Nelze předpokládat, že při vytváření rodin docházelo vždy k souhlasnému spojení dvou jedinců levorukých či dvou pravorukých. Určitě také docházelo k nesouhlasnému spojení, a tím předávání a prolínání znaků v průběhu staletí a tisíciletí vedlo k současnému stavu.

Výchovné ovlivňování

Po dlouhá tisíciletí se lidstvo snažilo po dobrém i po zlém vytvořit jednotnou pravorukou společnost: a zdánlivě se to dokonce dařilo. Jenže příroda se s takto vynucovanou asymetrií neztotožnila a nadále si udržuje svůj vlastní systém rovnovážné a téměř symetrické asymetrie.

Následné změny

Navykáme-li vrozeně levoruké dítě, aby důsledně dávalo přednost pravé ruce, nemůžeme očekávat, že výkony budou brzo dokonalé. Některé děti si sice rychle uvědomí, že používání levé ruky není žádoucí, ale jejich pozornost je nepřirozeně rozpolcená: jednak musí sledovat výkon pravé ruky, a jednak je třeba uhlídat levou ruku, aby samovolně nezasahovala.
Potlačování vrozeně vedoucí ruky bývá často provázeno ztrátou jistoty nebo i úzkostlivými stavy. Mnoho dětí se pak nadlouho stává citově nezvladatelnými.
V mozku zřejmě vše souvisí se vším a každý násilný zásah zvenčí rozrušuje souhru jednotlivých funkcí. Předpokládá se, že rozvíjení pravostranné pohybové obratnosti u vrozených leváků by samo o sobě mohlo a mělo být prospěšné, pokud je přiměřené a pokud se ve stejném smyslu rozvíjí i ruka levá, která si přitom musí trvale zachovat vedoucí postavení. Nesnáze vznikají a rozrůstají se ve chvíli, kdy začne být vrozeně vedoucí levá ruka omezována ve své touze po pohybu.

Pedagogický experiment

Dcerka začala psát pravou rukou, avšak v průběhu diktátu pokračovala levou rukou a konečnou část již zase dopsala pravou. I když tedy psala ve škole od první třídy jen pravou rukou, zřejmě si doma občas živelně procvičovala i ruku levou.
Záhadné bylo, že děvče napsalo bezchybně pouze střední část dlouhého diktátu, kdy byla v činnosti levá ruka, zatímco v úvodní a závěrečné části bylo velmi mnoho – byť převážně "drobných“ – chyb. V té době jsme již měli dostatečně prověřeno, že vrození leváci píšící pravou rukou se musí nadměrně soustředit na dovednost psaní, na vyžadované tvarování a vykreslování písma, a přitom jako by jejich pozornosti unikaly obsahově rozlišovací prvky: nejčastěji je to vynechávání nebo nesprávné umístění háčků, teček a čárek, často i vynechání nebo záměna písmen a také složitější nedostatky.

Rozdíly v postojích

Jaký tedy bude váš postoj, narodí-li se levoruký občánek ve vaší rodině nebo ve vašem okolí? Umožníte mu přirozený levostranný vývoj nebo z něho začnete soustavně a důsledně vytvářet občana pravorukého? Hned po narození se to ještě nepozná: budete si muset počkat na první úchopy a zacházení s věcmi: v této době byste měli mít oči naplno "otevřené".
Rozhodující budou vaše postoje v druhém půlroce života dítěte a v období následujícím. Buď můžete dát na rady zkušeného pedagoga, že není dobré zvykat děti, aby používaly jen jedné ruky (J. J. Rousseau), nebo na doporučení lékaře, abychom roční dítě vedli k co nejčastějšímu používání pravé ruky, ke které přistrkujeme hračky a levou ruku přitom můžeme nenápadně a lehce přidržovat (M. Matoušek).
Mají pravdu lékaři, když tvrdí, že praváctví a leváctví se začíná zřetelně rozlišovat až kolem tří či čtyř až pěti let (J. Švejcar) a současně radí rodičům, aby své děti vedli důsledně k používání pravé ruky již v letech předchozích? Ať už se rozhodneme pro radu pedagoga nebo lékaře, nezapomeňme v okamžicích, kdy se u vašeho dítěte objeví neobvyklé pomočování, šilhavost nebo projevy nervozity, kdy přestane mluvit nebo se jeho řeč nebude rozvíjet podle obvyklých měřítek, trochu zpytovat svoje rodičovské svědomí. Není vaše výchovné působení v něčem přece jen jednostranné a násilné? Nemělo vaše dítě přece jen aktivní také ruku levou?
Všichni víme, že pravoruká společnost je až krutě nedemokratická vůči vrozeně levorukým. Je současný stav nutný a nezměnitelný? Je možné, aby lidstvo vybudovalo demokratičtější vztahy mezi praváky a leváky? Zatím stále přesně nevíme, kolik levorukých se doopravdy rodí. Málo jich rozhodně není: Každé páté dítě? Každé třetí? Nebo dokonce každé druhé?

Kdo hájí zájmy levorukých?

Pravoruká společnost je ochotna jednou do roka vzpomenout na levoruké a věnovat jim v kalendáři 13. srpen jako Mezinárodní den leváků: není to jen zamaskovaný útěk před velkým dluhem? Proč není v obchodech alespoň každý desátý nástroj vyrobený pro leváky? Aby se záměrně snížila jejich pracovní výkonnost? Aby byli donucováni k nadvýkonům? Zatím se levorucí v naší společnosti nedomáhají svých práv a pokojně se přizpůsobují pravorukým podmínkám: buď se prosadí, nebo podlehnou.

Je možný pokrok?

Praktické zkušenosti nám ukazují, že přeměna vedoucí ruky má bezprostřední nepříznivý vliv na vývoj řeči mluvené i na vývoj čtení a psaní. Přesun pohybové činnosti z jedné ruky na druhou přímo ovlivňuje pohybovou souhru mluvidel, zejména pohyblivost jazyka. Nepřímo pak do vývoje řeči, čtení a psaní navíc zasahují smyslové funkce, více nebo méně zmatené přestavbou mozkové činnosti.
Zdá se, že potlačovaná levorukost byla v historii nepřímo stálým zdrojem pokroků a změn, které zpětně obohacovaly pravorukou lidskou společnost a přiváděly ji k novým cílům. Na druhé straně příliš mnoho vrozených leváků je zbytečně pokořováno a poškozováno.